./index.php?menu=calendar
 
Rychlý výběr dne
0


Výběr pořadového čísla dne od vylodění. Pro zvolení posuňte symbol do požadované pozice.

V ranních hodinách 6. června 1944 se ve francouzské Normandii vylodily první bojové formace spojeneckých expedičních sil, aby prolomily legendami opředený Atlantický val a zahájily rozhodující boj o Evropu. Pozemním silám velel generál Montgomery, letectvu hlavní maršál letectva Leigh-Mallory a námořnictvu admirál Ramsay. Vrchním velitelem spojeneckých expedičních sil byl americký generál D. Eisenhower. Operace Overlord, jak znělo krycí jméno pro invazi do Francie, přešla do své nejtěžší fáze. Na plážích v Normandii se v těchto hodinách rozhodovalo o dalším osudu evropských národů.

Ještě než vstoupili první pěšáci na pláže, byly jednotlivé invazní sektory ostřelovány námořním dělostřelectvem a bombardovány strategickým a taktickým letectvem. Již krátce po půlnoci seskočily v Normandii tři výsadkové divize, z toho dvě americké a jedna britská. Jejich úkolem bylo zajistit přístupové cesty z vnitrozemí k plážím, a zabránit tak nepříteli napadnout invazní jednotky z boku. 
Nepřítel byl útokem překvapen, v žádném případě se však nehodlal vzdát. Ještě za tmy se rozpoutaly první boje, to hlavní ale přišlo krátce po šesté hodině, kdy se na pláži s krycím názvem Omaha a Utah začali vyloďovat první Američané. Palba z pobřežních děl a kulometných hnízd rozpoutala v řadách vyloďujících se Američanů doslova peklo. Právem je od té doby tomuto sektoru přezdíváno „Krvavá Omaha“. Na sousedním úseku Utah již nebyly boje tak intenzivní, a proto zde Američané rychle postupovali do vnitrozemí. Zhruba o hodinu později než Američané se začali vyloďovat britsko-kanadské jednotky. Jejich bojové úseky s krycími názvy Juno, Gold a Sword ležely od Port-en-Bessin až po Caen. Ani zde nebylo získání předmostí jednoduchou záležitostí, postupně se však začalo dařit ničit jeden opěrný bod za druhým. 
 
V oblasti 1. americké armády, které velel gen. Bradley, se vylodil na pravém křídle západně od Vire Estuary na pláži Utah americký VII. sbor, jemuž velel gen. Collins. Jeho hlavním cílem bylo co nejrychleji postupovat k přístavu Cherbourg. Výsadkáři ze svazku 82. a 101. vzdušné výsadkové divize, kteří seskočili na padáku nebo přistáli v kluzácích ve vnitrozemí za pláží Utah mezi Sainte-Mère-Église a Carentan, zabezpečili východy z pláží v úseku St Martin de Varreville – Pouppeville. Kolem poledne navázali kontakt s 8. plukem americké 4. pěší divize, zablokovali cesty ve Foucarville a v noci ze 6. na 7. června 1944 obsadili La Barquette, klíčové místo severně od Carentan. Nepodařilo se jim však dosáhnout řeky Douve, jak bylo plánováno, neboť nepřítel zastavil jejich postup silnou obranou v oblasti Carentan – St Come du Mont. Muži od 82. výsadkové divize, kteří seskočili v prostoru obou břehů řeky Merderet, obsadili město Sainte-Mère-Église, nepodařilo se jim ale obsadit křižovatky v úseku Merderet – Douve a navázat kontakt se 101. výsadkovou divizí v oblasti Beuzeville au Plain. Malé skupiny výsadkářů byly izolovány na západním břehu řeky Merderet. V hodinu H minus 2, tedy ještě předtím, než se začaly na plážích vyloďovat první jednotky, obsadila 4. Cav. Gp. bez odporu ostrov Îles St Marcouf. Americká 4. pěší divize posílená o 359. pluk pocházející ze svazku 90. pěší divize dosáhla pobřeží v hodinu H, tedy v 06 hodin 30 minut. Jako první se za poměrně slabého odporu německých obránců vylodil její 8. pluk a zabezpečil invazní předmostí. Jeho jednotky obsadily křižovatky v Les Forges a v oblasti Torqueville, ale nepřítel bránil prostor mezi vyloďujícími se jednotkami a výsadkáři od „Osmdesáté druhé“ v Sainte-Mère-Église. Taktická skupina, složená z 325. kluzákového pluku 82. výsadkové divize a 746. tankového praporu, se pokusila o průlom v oblasti Les Forges, ale byla odražena. Další jednotka ze svazku 4. pěší divize, 12. pluk, dosáhla Beuzeville au Plain vlevo od 101. výsadkové divize. Její sesterský 22. pluk postupoval podél pobřeží na linii Hamel de Cruttes – St Germain de Varreville.
V pásmu amerického V. sboru pod velením gen. Gerowa měly vyloďující se jednotky na pláži Omaha těžké ztráty kvůli vysokým vlnám, které způsobily potopení obojživelných tanků, určených k eliminaci pozic nepřítele. Mužům od 116. pluku ze svazku 29. pěší divize a 16. pluku ze svazku legendární 1. pěší divize se podařilo vylodit se na břeh navzdory značným ztrátám na lidech a materiálu. Zbývající formace 1. pěší divize a 115. pluk ze svazku 29. pěší divize přistály později téhož dne. Oddíly 2. a 5. praporu Rangers, přiřazené k 116. pluku 29. divize měly za úkol vyčistit dodnes legendami opředený Point du Hoc, do moře vybíhající útes, na jehož okraji vybudovali Němci silnou pobřežní baterii. Muži z celkem tří rot 2. praporu Rangers, podporovaní palbou z lodí, vyšplhali po strmých útesech a i přes velké ztráty baterii dobyli. Nezměrné hrdinství mužů podplukovníka Ruddera, vykoupené celou řadou obětí, dodnes připomíná památník umístěný na střeše pozorovacího bunkru pobřežní baterie vystavěné na Point du Hoc. 
Během dalších dvou dnů příslušníci Rangers odolávali sérii prudkých nepřátelských útoků proti jejich postavení. Další roty Rangers a část 116. pluku se vylodily mezi Vierville sur Mer a Les Moulins. Část téže jednotky se marně snažila dosáhnout St Laurent sur Mer na levém křídle sboru. Zbytek pluku a následující jednotky, 115. pluk od 29. pěší divize a 18. a 26. pluk ze svazku 1. pěší divize, se pokoušely prorazit obranu asi jeden a půl míle mezi St Laurent sur Mer a Colleville. 3. prapor 16. pluku od „První pěší“ obsadil Le Grand Hameau. Muži z amerického V. sboru byli v boji od prvních hodin invaze v Normandii až do posledních minut války v Evropě. Cesta ke svobodě byla zdlouhavá, krvavá, plná únavy a sebeobětování. Boje na plážích byly ale jen začátkem tažení proti hitlerovskému nacismu, na jehož konci byly v květnu 1945 ulice Plzně plné jásajících Čechoslováků radujících se z osvobození.